Českým zákonům často nerozumí ani soudci, usnadnit jejich pochopení přitom mohou i drobnosti


Zákony přijímané v Česku jsou příliš složité. Někdy až tak, že je obtížně chápou i sami právníci a soudci. Výsledkem jsou v mnoha případech protichůdné výklady práva, které způsobují problémy a zbytečné soudní spory. „Když je i pro soudce náročné přijít na to, co vlastně platí, jak se pak v tom má zorientovat obyčejný laik,“ ptá se bývalá ústavní soudkyně, nyní soudkyně Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková.

Problémem českého právního systému je především jeho rozdrobenost a příliš časté změny. „Příkladem z poslední doby je změna zákona o spotřebních daních. Ministerstvo financí už řadu let slibuje komplexní úpravu, ovšem poslední právě projednávaná novela zákona se omezila jen na implementaci evropské směrnice. Takže pro další úpravu bude nutná další novela, a možná jich bude několik,“ upozorňuje předsedkyně expertní komise pro hodnocení dopadů regulace při Legislativní radě vlády Jiřina Jílková.

Podle Šimáčkové jsou příkladem příliš komplikované regulace také zákony v oblasti sociálního zabezpečení, kde jednu věc upravuje často hned několik předpisů. „Když jsem působila na Nejvyšším správním soudě, často jsme vykládali pravidla, která už v době rozhodování byla změněna. Někdy bylo dokonce složité přijít na to, co právě v dané době platilo,“ popisuje.

Mezi právními experty se proto diskutuje o tom, jak český právní řád zpřehlednit a zpřístupnit veřejnosti. Tato snaha stále intenzivněji rezonuje i v rámci ankety Zákon roku, každoročně pořádané advokátní kanceláří Deloitte Legal. Ta dala dohromady několik základních tipů, jak tvorbu zákonů zlepšit.

Tipy a triky, jak zvýšit srozumitelnost zákonů

(doporučení podle Deloitte Legal)

• Otevřenost, transparentnost a dohledatelnost procesu přijímání právních předpisů

Veřejné konzultace by měly probíhat už ve fázi věcných záměrů návrhů zákonů, součástí diskuse se zainteresovanými skupinami by měla být i dohledatelnost podnětů z ní vzešlých a jejich vypořádání.

• Hodnocení dopadů regulace

Mělo by být součástí přijímání všech obecně závazných právních předpisů, ne jen necelé poloviny, jako je tomu nyní.

 Vysvětlovací kampaně

Regulátor by měl vést aktivní edukační kampaně cílené na adresáty nové normy za pomocí infografik, schémat a dalších pomůcek.

• Pomůcky pro použití

Stát by měl nabízet pomůcky pro práci s novou regulací. Příkladem dobré praxe je evropský Taxonomy Compass.

• Periodické vyhodnocování přínosů a nákladů regulace

Každý předpis má mít dohledatelné cíle, jichž má dosáhnout. V pevném termínu po přijetí zákona by mělo dojít ke zpětnému vyhodnocení jeho dopadů podle předem stanovených kritérií. Na základě výsledků by pak měla být přijata adekvátní opatření, například novelizace, zrušení zákona nebo jeho částí. Měl by fungovat systém získávání zpětné vazby na aplikaci předpisů od jejich hlavních adresátů i dalších složek veřejné správy a veřejnosti.

 Přiměřená lhůta mezi přijetím zákona a jeho účinností, avíza

Zavedení jednotných dnů účinnosti zákonů vždy od 1. ledna a 1. července bylo krokem vpřed. Avšak měly by být ještě spojeny se stanovením minimální lhůty mezi přijetím zákona a jeho účinností, která by měla umožnit firmám se na zákon připravit. Stát by měl připravovat avíza nových předpisů a kampaně ve standardizované a uživatelsky přívětivé podobě.

• Preambule

Součástí každého předpisu by mělo být vysvětlení jeho kontextu, cílů a struktury v jednodušším, srozumitelnějším jazyce, které by sloužilo jako návod pro veřejnost usnadňující pochopení předpisu.

• Jazykový standard, kodexy

Za pomocí nových technologií analýz textu zajistit standardní větné struktury: délka věty, délka odstavce, počet a forma odkazů a podobně. Roztříštěnost předpisů zmenšovat přijímáním předpisů ve větších celcích se srozumitelnou vnitřní strukturou, jazykovým a odkazovým aparátem.

„Důležité je, aby byl text právních předpisů psán jednoduše a srozumitelně, využíval obecné principy a hodnoty a nesnažil se popsat všechno. Platí, že čím více definic a slov právní předpis obsahuje, tím více bude sporů o jejich výklad,“ radí člen Legislativní rady vlády František Korbel, který je zároveň členem nominační rady Zákona roku.

Dosavadní praxe je však podle něj zcela opačná. Například první verze nového stavebního zákona připravená týmem odborníků z praxe měla 171 paragrafů, tedy zhruba poloviční rozsah oproti později schválené verzi. Navíc sotva byla norma, která měla zásadním způsobem zjednodušit povolování staveb, schválená, už v ní začala nová vláda dělat změny a počítá s částečným odložením její účinnosti. Výsledkem tak je chaos v tom, co a kdy vlastně bude platit.

Inspirace občanským zákoníkem

Ačkoliv tvorba zákonů v Česku nemají dobrou pověst, přesto několik pozitivních výjimek existuje. Za příklad, jak efektivně psát a hlavně veřejnosti vysvětlovat nové normy, bývá považován občanský zákoník, kterým se Česko řídí od roku 2014.

„Vznikal delší dobu a byl důkladně a často velmi ostře diskutován na expertní i zákonodárné úrovni,“ uvádí předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. Zákoník byl přijat téměř dva roky před tím, než se jím firmy a občané museli začít řídit. Tento čas stát využil na osvětu a seznámení odborné i laické veřejnosti s novými a na svou dobu velmi přelomovými pravidly.

„V rámci propagační kampaně ministerstva spravedlnosti se natáčely spoty do televize, vydávaly brožury a běžela spousta seriálů v odborném i hromadném tisku, třeba mnohadílný psaný i kreslený cyklus změn publikovaný v Mladé frontě Dnes. Ministerstvo zřídilo výkladovou skupinu nejlepších akademiků a expertů z praxe, kteří se podíleli na komentářích k zákoníku,“ popisuje advokát František Korbel.

Výsledkem bylo, že složitá norma, která zásadním způsobem měnila kurz tuzemského soukromého práva, nabyla účinnosti hladce a bez výraznějších výkladových potíží. „Všichni aktéři, jichž se nové právo týkalo, věděli či mohli vědět, co přichází, a přizpůsobit se tomu,“ dodává Šimka.

Pomalými kroky vpřed

Také odborná diskuse o zkvalitňování zákonů už má své výsledky. „Krokem vpřed bylo zavedení jednotných dnů účinnosti nových předpisů od 1. ledna a 1. července,“ říká předseda nominační rady ankety Zákon roku a partner Deloitte Legal Tomáš Babáček. Přijetí této novinky iniciovala Hospodářská komora.

A podle jejího právního experta Ladislava Minčiče přinese podobné zlepšení i nedávno schválená novela zákona o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv. „Již v příštím roce by podle ní měl každý předkladatel nového předpisu ke svému návrhu připojit i informativní přehled veřejnoprávních povinností vyplývajících z návrhu. To by mohlo vést k větší srozumitelnosti a snazší aplikovatelnosti našeho právního řádu,“ vysvětluje Minčič.

Důležité je také to, aby podobně jako u občanského zákoníku dostala veřejnost dostatek času na to se s novými zákony předem seznámit. U běžných předpisů by na to měla podle Babáčka dostat aspoň půl roku. „Avíza o nadcházejících souborech předpisů k účinnosti by měla být státem připravovaná ve standardizované a uživatelsky přívětivé podobě, včetně přehledů hlavních adresátů, povinností, a minimálně i v angličtině,“ dodává advokát další tipy, jak by mohl stát orientaci v legislativě usnadnit.

Další inspiraci pro zlepšení pak může Česko hledat v mezinárodní praxi. Stát by měl nabízet pomůcky pro práci s novými zákony. Příkladem může být evropský Taxonomy Compass. Na tomto webu najdou lidé složitá ekologická pravidla Evropské unie roztříděná podle odvětví. Mohou si tak snáze ujasnit, co konkrétně pro jejich sektor z předpisů vyplývá.

„Taxonomy Compass je dobrý příklad, ale ojedinělý. Potřebujeme platformu pro všechny připravované zákony, ale i existující zákony,“ míní Jílková. Vláda by podle ní proto měla do budoucna uvažovat o zřízení speciální webové stránky, kde by byly všechny zákony popsány jednoduchým jazykem pro neprávníky.

Alžběta Vejvodová

Vystudovala fakultu mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické v Praze. Od roku 2006 se věnuje ekonomické a právní žurnalistice. Pracovala nejprve v České televizi, od roku 2016 působí v mediálním domě Economia. Zde vystřídala několik pozic, pracovala mimo jiné jako právní analytik týdeníku Ekonom a vedla odborný magazín Právní rádce. Nyní je zástupcem šéfredaktora týdeníku Ekonom, kde se věnuje ekonomicky a právně laděným tématům a má na starosti právní rubriku a právní přílohy.

Partneři projektu

Organizátor

logo

Pod záštitou

logo logo logo

Partneři

logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo

Mediální partneři

logo logo logo logo logo logo logo logo