Jedním z pětice kandidátů na ocenění v anketě Zákon roku, kterou již třináctým rokem pořádá poradenská společnost Deloitte, je novela exekučního řádu známá jako milostivé léto.

Týkala se občanů, kteří dlužili státu či státem spravovaným entitám. Pokud splatili v termínu od 28. října 2021 do 28. ledna 2022 jistinu dluhu navýšenou o paušalizovanou odměnu exekutora, zbavili se povinnosti hradit jakékoliv další poplatky s dluhem spojené. Zbavili se tak například úroků z prodlení či jiných sankcí. Milostivé léto tak popřelo dosud striktně formální přístup státu při vymáhání pohledávek či nízkých dluhů.

Pro řadu dlužníků přinesla novela vítanou možnost, jak svůj dluh splatit s minimálním nákladem.

Fakticky milostivé léto popřelo i obecnou hodnotu peněz, kterou v případě zpoždění se splácením určuje právě úrok z prodlení. Vítězem této rovnice je jednoznačně dlužník, který ač dluh neplnil a zaplatil jej po termínu, nebude v konečném důsledku hradit více, než měl za povinnost vrátit. A to i přesto, že mohl být v prodlení mnoho let a samotné příslušenství, tedy úrok z prodlení, jistinu dluhu často výrazně přesáhlo.

Na věc je ale nutné pohlížet i optikou věřitele, tedy státu. Co ten tímto pardonem získal? Vždyť vymohl jen část peněz, které mohl získat. Ztrácí pouze zdánlivě.

Stát obecně není dobrým a efektivním správcem vymáhání nároků, a to zejména těch marginálních či dlouhotrvajících. V tomto kontextu je tedy i stát beneficientem milostivého léta. Jeho ziskem je odbřemenění státní administrativy od vymáhání těchto pohledávek, které veřejnou správu zatěžuje často bez hmatatelného výsledku.

Milostivé léto splnilo určený cíl, jímž bylo eliminovat rostoucí výši dluhu a bránit dluhové spirále. Ta zatěžuje jak dlužníka, tak i jeho věřitele. V souvislosti s tím vyvstává ještě jedna důležitá otázka: jak často a zda vůbec by se mělo milostivé léto opakovat. Příměrem k této úvaze může být slavná italská komedie Rozvod po italsku.

Marcello Mastroianni v roli barona Cefalu v ní chce odstranit svou ženu, aby se mohl oženit s krásnou dívkou. Paradoxem plánové vraždy je baronova úvaha, že s ohledem na četnost amnestií v Itálii nestráví po spáchání tohoto zločinu ve vězení více než dva roky.

Tato myšlenka „rychlého návratu“ pak dodá baronovi odvahu čin spáchat. Pokud tento příměr vztáhneme na milostivé léto, rozhodně by se nemělo stát pravidlem, že bude realizováno každé dva roky či před každými volbami.

Pokud by dlužníci věděli, že je v pravidelné periodě stát od placení dluhového příslušenství omilostní, jejich motivace ke splácení by byla mizivá.

Pro anketu Zákon roku však můžeme zodpovědně uzavřít, že jednorázové milostivé léto vavřín zaslouží. To ostatně potvrzuje i řada soukromých společností, které tento koncept také převzaly, aniž by je k tomu stát nutil.

K akci se tak dobrovolně přidaly některé banky či zdravotní pojišťovny.

O tom, zda se milostivé léto stane zákonem roku, mohou zájemci hlasovat do 11. dubna na webu Zakonroku.cz. Vítěze ankety Deloitte Legal slavnostně oznámí o devět dní později.