Když začal vznikat novodobý koncept udržitelnosti, u nás se rodily Husákovy děti. Ty tehdy 22. dubna 1970 ani neslavily první Den Země, ani je většinou netrápily důsledky konzumního přesycení. Ani přijetí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (1992) česká společnost, nacházející se ve víru polistopadové transformace, neprožívala. Už tehdy před 30 lety se ale státy na globální úrovni zavázaly proti změně klimatu bojovat, a to na základě vědeckého konsensu, že 1) dochází ke změně podnebí na Zemi a 2) způsobují to naše emise skleníkových plynů. I přijetí Kyotského protokolu (1997) jsme začali většinou vnímat se zpožděním, když se po našem vstupu do EU (2004) v rámci přejímání evropského environmentálního práva objevil evropský systém emisních povolenek (2005). Také přijetí globálního závazku udržet oteplení planety na 1.5°C (Pařížská dohoda, 2015) prošlo českým veřejným prostorem bez zásadnějšího dopadu na formování našeho postoje k této globální proměně. Posledních 50 let zkrátka Čechy zaměstnávaly jiné věci a všechny tyto milníky globálního boje proti změně klimatu nebyly iniciovány českou společností, ale přišly z vnějšku a dlouho to vypadalo, že na nás nebudou mít valný dopad.
Není proto divu, že nad unijní taxonomií udržitelných činností mnohé české firmy kroutí hlavou. „Co je to za nápad sortovat firmy na zelené a nezelené?“. I přesto Nominační rada Zákona roku mezi pět zásadních počinů podnikatelské regulace roku 2021 Taxonomii zařadila. Mohla místo toho nominovat Klimatický zákon přijatý také minulý rok, který právně zakotvuje závazek snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů v Unii o 55 % a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Nominační rada ale zvolila Taxonomii, protože ta k dosažení těchto cílů vytváří potřebnou infrastrukturu.
Taxonomie definuje konkrétní technické parametry toho, kdy určitá hospodářská činnost nevytváří neúměrný dluh příštím generacím a z tohoto titulu ani nepředstavuje riziko z hlediska návratnosti investice. Tato klasifikace je jednotná pro celou Unii a je opřena o pečlivou analýzu aktuálních vědeckých poznatků. Taxonomie zásadně komplikuje podvodné malování neudržitelných činností na zeleno a do ekologizačního kvasu vnáší řád umožňující činit konkrétní rozhodnutí.
Klasifikace hlavních hospodářských činností podle jejich vlivu na ekologickou (a posléze též sociální a governance) udržitelnost podnikání zásadně mění. Při žádosti o úvěr v bance už nestačí s tím, že je podnikatelský záměr návratný finančně. Taxonomie, ve spojení s další regulací, například finanční, bude postupně přesměrovávat veřejné ale i soukromé finance do udržitelných projektů. Urychlí to proces transformace těch firem, které v tuto chvíli udržitelné nejsou, a to efektivněji než složité odvětvové předpisy.
Tak jako každá revoluční regulace, i Taxonomie budí také kritiku a obavy. Určování perspektivy celých firem podle tabulek může v leckom vyvolávat reminiscence centrálně řízeného hospodářství. Ďábel se také skrývá v detailu, v oněch technických parametrech, jejichž prostřednictvím se hospodářské činností dělí na ty udržitelné a na ty ostatní, v dostupnosti potřebných dat pro posuzování těchto parametrů, ve standardizaci a administrativní zátěži spojené s vykazováním těchto dat u podniků, finančních a dalších institucí, které toky peněz v ekonomice řídí. V neposlední řadě, životní moudrost nás učí nejen doceňovat hodnotu našeho současného poznání, ale i respektu před tím vším, co ještě neznáme a objevíme v budoucnosti, kdy se se teprve projeví důsledky současných rozhodnutí prováděných právě i na základě Taxonomie.
O potřebnosti Taxonomie však zřejmě netřeba pochybovat. Po nástroji pro řízení klimatických rizik volají investoři a všichni ti, kteří ona rozhodnutí s dopadem na mnoho let dopředu činit musí. V různých stádiích příprav se nachází Taxonomie udržitelnosti Spojeného království, Číny, Mexika, Kanady, Japonska a dalších zemí. A přes kontroverze ohledně zahrnutí jádra a zemního plynu do udržitelných technologií výroby energie se první technická část Taxonomie EU, nominovaná do Zákona roku 2021, zdá být výsledkem pečlivého mnohaletého úsilí proměnit naše současné vědecké poznání do mapy, kterou potřebujeme, abychom se proklestili bouřlivou etapou klimatické proměny. Jestli nás tato mapa povede správně, zjistíme až s odstupem. Shodnout se na nějaké mapě, se každopádně dnes zdá být rozumným prvním předpokladem úspěchu.
