Hledání odstínu zelené

A tenhle znáte? Potkají se tři bankéři a baví se o roli své centrální banky v ekologické transformaci hospodářství.

První se zamračí a řekne: „Naše měna je pevná a ceny stabilní a to je naše starost. Nejsme tady od přesměrovávání peněz z jednoho odvětví do druhého, nízkouhlíkového. To ať si dělá vláda, ta má na to nástroje.“ Druhý zvolí notně shovívavější tón: „Klimatická krize je ale celospolečenská krize, která bude mít dopad na všechny a všechno, i na ceny. Nevím ještě přesně, jaké nástroje použijeme, při pandemii po nás taky nikdo nechtěl, abychom vyvíjeli vakcínu, ale jako jsme nemohli ignorovat rizika při pandemii, musíme svou měrou odpovědnosti přispět i k řešení klimatické krize!“

Na sladké řečičky bouchne třetí bankéř do stolu a prohlásí: „To naše centrální banka právě získala nový mandát, aby podporovala naši vládu v nízkouhlíkové transformaci hospodářství! Naše rezervy jsou vládě k dispozici a my uděláme vše proto, aby přenesla naše národní hospodářství do bezuhlíkové epochy!“

Tak nějak mohla s nadsázkou vypadat karikatura debaty centrálních bankéřů na panelu CEE Sustainable Finance Summitu v druhé polovině května. Ve skutečnosti byla klidná a věcná – díky kompetentnosti a kultivovanosti panelistů, centrálních bankéřů. Debata přesto obnažila řadu otázek, kterým tváří v tvář změně podnebí čelíme. Jak by na změnu klimatu měly reagovat instituce, jež ekologii nemají v popisu práce? Měla by role centrálních bank zůstat tradiční, nebo by měly mnohem aktivněji formovat přechod k udržitelnosti? Jdeme-li dál, jakou míru autonomie dopřát regionům, které vidí příčiny a následky změny klimatu různě? A jak mobilizovat veškeré možné kapacity našich společností pro řešení oteplení a přitom se vyvarovat budovatelské hysterii a erozi odpovědnosti za přijímaná rozhodnutí?

Klimatická krize není problém technologický. Je primárně důsledkem gigantického selhání trhu a řízení. Všechny nás teď dobíhá, že na čistý vzduch a vodu nikdo nedal včas správnou cenovku a že o přírodě učíme děti ve školách jenom optikou hospodářské prospěšnosti. Při hledání cesty ven bychom se však neměli inspirovat přehlíživostí našich předků k důsledkům jejich – naší prosperity. Potřebujeme naopak využít toho nejlepšího, co vymysleli a vybudovali. Silné veřejné instituce, dovednost věcně analyzovat stále nové komplexní poznatky a rychle je převádět do reality bez kompromitování společenské smlouvy a svobod. Společenská poptávka i některé nové nástroje EU jako Taxonomie udržitelnosti mají tendenci podporovat naše binární vidění světa (zelený – hnědý, udržitelný – odsouzený k zániku) a vybičovávají firmy k různým těžko uvěřitelným zeleným tvrzením a závazkům. Myslím, že tomuto se potřebujeme ubránit.

Zvlášť v Česku jsme si toho k oteplování planety zatím moc neřekli. Teprve teď si naše firmy a veřejné instituce hledají svou roli v agendě udržitelnosti a dlužno dodat, že kvůli dlouhodobému ekologickému vakuu v českém veřejném prostoru si řada z nich neví rady.

Postoj k udržitelnosti by se neměl tvořit na povel. Až budeme za patnáct dvacet let zpětně hodnotit dnešní rozjezd transformace, budeme snad cítit úlevu, že jsme z nejhoršího venku. Možná ale taky pocítíme dozvuk skandálů z vytunelovaných ekologizačních fondů, slepých uliček přehnaně slibných nových technologií a možná nás zpětně zamrzí pachuť nespravedlnosti ze způsobu, jak jsme naložili s bohatstvím několika generací předchozích a následujících ve jménu „zeleného skoku“. A řada těchto jevů se stane kvůli nezodpovědnému nekritickému podléhání tlakům, tak jako se to stalo v jiných historických epochách.

V ekologické krizi a transformaci hraje každý nějakou roli. Měla by být ovšem výsledkem kritického, zodpovědného a nikdy nekončícího procesu hledání. Logicky pak musí mít u každého jiný odstín zelené.

Tomáš Babáček

Advokát a partner v Deloitte Legal, vede skupinu Řešení regulovaných odvětví & daňových sporů. Radí v oblasti dodržování komplexních regulatorních požadavků na podnikání a s řešením dopadů podnikání na dotčené subjekty, zastupuje klienty v daňových řízeních. Zákon roku vede od jeho vzniku v roce 2009.

Partneři projektu

Organizátor

logo

Pod záštitou

logo logo logo

Partneři

logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo logo

Mediální partneři

logo logo logo logo logo logo