7. 2. 2020

Regulace v digitálním světě

Víte, co si představit pod pojmem „digitální regulace“, resp. regulace v digitálním světě? Zajímá vás, v jaké fázi se v současné době nachází? Odpovědi na tyto otázky vám ve stručné podobě nabídneme níže. Pokud by vás problematika digitální regulace zajímala hlouběji, podrobnosti se dozvíte v rámci našeho projektu Zákon roku.

V dnešní době nám technologie ve velké míře usnadňují život, ať už díky možnosti nákupu zboží přes internet, platby online, objednání taxi prostřednictvím mobilní aplikace nebo vyhledání ubytování, letenek či jiných, na první pohled nepodstatných informací na internetu. Z důvodu jednoduchosti užívání a přirozené touhy lidí po pohodlí však často zapomínáme i na stinnou stránku používání technologií pro tyto účely, kterou je zejména shromažďování ohromného množství dat, která (nejen) o sobě poskytujeme. Tato data jsou poté dále prodávána a používána za účelem cílené reklamy. Názory na cílenou reklamu se samozřejmě liší s ohledem na to, zda se ptáte osoby v postavení spotřebitele nebo podnikatele.

Jak regulovat BigTech společnosti?

V souvislosti se sběrem velkého množství dat a schopnosti ovlivnit veřejné mínění významné části společnosti se stále častěji hovoří o tzv. BigTech společnostech (např. Google, Apple, Facebook, Alibaba či Tencent), které už neposkytují pouze technologické a telekomunikační služby, ale i zpravodajství, hudbu a stále častěji také finanční služby. Právní regulace by měla mít za cíl nejen zabránit sběru informací, které pro danou transakci či pro jiný oprávněný účel nejsou relevantní, ale také například zabránit vzniku monopolů. Státy a mezinárodní organizace rovněž musí vyřešit otázku, zda by měla být oblast BigTech společností obecně regulována jako celek, anebo zda je současná sektorová regulace (např. v oblasti finančních služeb) dostatečná.

Digitální komunikace s úřady, bankami i firmami

Další neopomenutelnou součástí digitální regulace je i efektivnější uplatňování a prosazování práv, ať už při komunikaci s veřejnou správou, nebo v soukromém sektoru, samozřejmě nikoliv na úkor ochrany osobních údajů či jiných osobnostních práv, jak je zmíněno výše. Efektivní zajištění tohoto úkolu lze vyřešit i tím, že správně funguje tzv. digitální identita jednotlivých osob.

• Co se týče vztahu k veřejné správě, z důvodu nedostatečné právní úpravy je stále nutné navštěvovat úřady osobně a trávit tak spoustu času ve frontách a vyjednáváním s ne vždy přátelskými úředníky. Dnes už sice můžeme s orgány veřejné moci komunikovat např. prostřednictvím datových schránek, ale tento způsob není příliš uživatelsky přívětivý, a tím pádem ani dostatečně využívaný. Svěží vítr může přinést nově přijatý zákon o právu na digitální služby. Účelem tohoto zákona je zajistit uživatelům (fyzickým a právnickým osobám, které při daném úkonu nemají postavení orgánu veřejné moci) elektronický přístup k informacím, které se ho v systémech veřejné správy týkají. V tuto chvíli ještě není jasné, jakých služeb se bude digitalizace týkat a zda se vládě České republiky podaří v praxi naplnit i další cíle zákona, mezi které patří např. i zajištění technologické neutrality, což znamená, že přístup k údajům bude nezávislý na použité platformě nebo technologii.
• Na pomezí veřejné správy a soukromého sektoru pak stojí tzv. bankovní identita, kdy se k ověření identity klienta ve vztahu k třetím stranám (jak státu, tak nebankovním subjektům, např. loterijním společnostem) využívá přihlášení do internetového bankovnictví. Ačkoliv je tento projekt zatím teprve na startu, jeho využití v praxi (i z důvodu uživatelské příjemnosti) vypadá velmi slibně.
• V rámci čistě soukromoprávního pohledu je podstatné i téma elektronické kontraktace. K tomu, aby byla smlouva platná, je totiž mimo jiné nezbytné dostatečně přesně určit smluvní strany a obsah právního jednání, resp. posoudit a potvrdit shodu mezi odchozí a doručenou zprávou od jedné smluvní strany druhé. Za tímto účelem je nutné určit způsoby, kterými lze tento akt ověřit. Měla by k tomu sloužit některá z podob elektronického podpisu. Bohužel se v současné době jedná o značně kontroverzní téma s omezeným množstvím judikatury a protichůdnými názory právních teoretiků, což limituje potenciál, kterého by elektronická kontraktace mohla dosáhnout.

Pokud vás některé z výše uvedených podtémat zaujalo, určitě dále sledujte náš projekt Zákon roku, jelikož toto shrnutí je jen začátek!