Jestliže podnikatelé, resp. výrobci mohli dosud z nejrůznějších důvodů nad změnami v regulaci s klidem mávat rukou, protože povětšinou neznamenala podstatný zásah do jejich core businessu (mnozí mají jistě stále v paměti například nedávnou hysterii kolem ochrany osobních údajů), pak je nutno podotknout, že chystaný přechod k oběhovému hospodářství může ve výrobním sektoru znamenat milník, který hráče na trhu rozdělí na úspěšné a ty ostatní.
Jelikož primárním cílem oběhového hospodářství je nahrazení přírodních zdrojů ve výrobě druhotnými surovinami a potažmo ochrana životního prostředí jako taková, je třeba tmářům a škarohlídům nalít čistého vína. Byť přechod na oběhové hospodářství není zatím vnímán jako mainstreamová záležitost, jedná se o jednu z největších výzev a změn v ekonomice za poslední dekády a lze jej považovat za revoluci v přeneseném slova smyslu. V každém případě není tedy radno „cirkulárku“ považovat za výstřelek ekoteroristů či greenwashing ani za marketingovou příležitost, popř. módní hit. Je to realita, kde jde v první řadě o (váš) business.
Na rozdíl od politické revoluce, která bývá jevem náhlým a nečekaným, jež přináší rychlou změnu zavedených pořádků a z toho pramenící nejistotu, mají aktéři nastávající cirkulární revoluce zcela luxusní pozici. Za prvé je jisté, že tento převrat nastane, za druhé je známo, kdy nastane, a za třetí je možné se na novou situaci s předstihem adaptovat.
O co tedy konkrétně jde a jak si zajistit prosperitu i „po převratu“? Klíčem k úspěchu je nečekat, až něco podnikne vláda, komory či svazy. Změna musí nastat přímo u samotných výrobců, v přehodnocení vizí, strategií a přenastavení business modelů a plánů. Pokud výrobní společnosti v minulosti mohutně investovaly například do plánovaného zastarávání výrobků, do tzv. kazítek a jiných hardwarových či softwarových opatření uměle zkracujících životnost výrobků, nebo výhradně do snižování energetické náročnosti spotřebičů, budou muset dříve či později kormidlem otočit o sto osmdesát stupňů. Důvodem je, že stěžejním faktorem oběhového hospodářství je důraz na takové vlastnosti výrobků, jako jsou opravitelnost, trvanlivost, modernizovatelnost a opětovná použitelnost.
Ve světle těchto požadavků, definovaných v příslušných evropských směrnicích, bude hrát v éře oběhového hospodářství zásadní roli eco-design, resp. circular-design, neboť požadované schopnosti výrobků, komponentů a materiálů jsou odvislé především od počátečního návrhu výrobku. Je-li tedy otázkou, kde nejlépe začít, pak z průzkumu prezentovaného Evropskou komisí vyplývá, že prioritou výrobních podniků by mělo být přijetí a aplikace „circular-design guidelines“. Ty by se měly v prvé řadě vztahovat na prodloužení životního cyklu a opětovnou použitelnost výrobků a komponentů a ve druhé řadě na zavádění snadno odstranitelných konektorů nebo modulárních produktových struktur.
V návaznosti na zmiňovanou studii byla vytvořena metodologie umožňující výrobcům provést analýzu, do jaké míry stávající design výrobků vyhovuje požadavkům z perspektivy oběhového hospodářství a jaká opatření či zásady musí být přijaty, aby daný výrobek tyto požadavky lépe splňoval. Výsledkem je třicet tři „circular-design guidelines“ rozdělených do pěti tematických skupin, s nimiž lze při definování potřebných vlastností u nejrůznějších výrobků pracovat.
Je důležité, aby si výrobci včas uvědomili, že „cirkulárka“ už roztočila své kolo a že štěstí bude přát připraveným.
Text byl publikován v Hospodářských novinách 13. března 2019.
