V dnešní době jsme svědky stále častějšího prolínání soukromé (podnikatelské) sféry a veřejné (politické) sféry, a to prakticky na celém světě. Potřeba nastavení jasných pravidel a mantinelů pro případy tohoto sbližování je více než nezbytná. V první řadě se zde totiž jedná o ochranu veřejného zájmu, o ochranu demokratických hodnot, o ochranu nezávislého a nestranného výkonu veřejných funkcí. V neposlední řadě a při bližším pohledu na toto téma se však také jedná o ochranu spravedlivé, férové a regulérní soutěže podnikatelských subjektů při jejich podnikatelských aktivitách.
V českém právním řádu je právní regulace střetu zájmů svěřena zákonu č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. Kromě toho je v právním prostředí České republiky přímo účinné nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie. Konkrétně otázku střetu zájmů upravuje článek 61 tohoto nařízení. Obě citované regulace mají za cíl především zamezit získávání neoprávněných výhod pro ty, kteří zastávají veřejné pozice, veřejné funkce, a to právě v důsledku výkonu těchto pozic, funkcí. S ohledem na tento aspekt však právní regulace střetu zájmů umožňuje rovněž nastavovat spravedlivou podnikatelskou soutěž, když se snaží (nebo by se měla snažit – požadovanou efektivitu právní úpravy ponechme stranou) o to, aby veřejní představitelé, kteří jsou činní také v podnikatelské sféře, netěžili ze své veřejné pozice a tím nebyli zvýhodněni před ostatními „neveřejnými“ účastníky podnikatelské soutěže. Vždyť zásada rovných příležitostí a možností je vlastní také pro oblast tržní ekonomiky a kapitalismu.
Právní regulace střetu zájmů tedy není jen otázkou veřejnoprávní ve smyslu zamezení získávání výhod ze zastávání veřejné funkce. Je to v neposlední řadě také instrument, který zasahuje do oblasti soukromoprávní a který by měl zamezit osobám veřejně činným neoprávněně profitovat z této jejich veřejné pozice.
Zákon o střetu zájmů explicitně stanoví pro vymezené veřejné funkcionáře zákaz provozování podnikatelské nebo jiné samostatně výdělečné činnosti, či zákaz být členem mj. statutárního orgánu podnikající právnické osoby. Veřejní funkcionáři mají také povinnost podávat oznámení o svém osobním zájmu při jednání v orgánech, oznámení o činnostech vykonávaných mimo jejich veřejnou funkci, oznámení o majetku, příjmech a závazcích. Tato oznámení jsou shromažďována a evidována ve zvláštním registru oznámení. Shora citovaný článek 61 nařízení Evropského parlamentu a Rady pak určuje povinnost „veřejných osob“ se zdržet jakéhokoli jednání, jež by mohlo uvést jejich zájmy do střetu se zájmy Unie, když zároveň musí přijmout vhodná opatření, která u funkcí v rámci jejich odpovědnosti zamezí vzniku střetu zájmů a která řeší situace, jež lze objektivně vnímat jako střet zájmů.
Cílem tohoto článku není hodnocení, zda nastavená právní úprava je či není dostačující. Tento stručný nástin právní úpravy střetu zájmů ukazuje, jaké jsou hlavní nástroje právní regulace této oblasti. Na tomto místě snad lze pouze zmínit, že současný stav je zcela jistě lepší, než kdyby žádná právní úprava střetu zájmů nebyla. Jak je však zmíněno v úvodu, dnešní doba přináší všude ve světě stále častější prolínání podnikatelské sféry a sféry veřejné, politické, což s sebou přináší potřebu pružně na nové nastalé situace reagovat a právní regulací střetu zájmů tyto situace podchytit. V neposlední řadě je pak nutno doplnit, že je třeba, aby nastavená pravidla byla řádně dodržována.
Pavel Jiříček absolvoval Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni a poté dva roky pracoval v obecní samosprávě, kde se především zaměřoval na majetkoprávní agendu. Poté pracoval pět let v advokacii, kde se věnoval prakticky všem oblastem práva a od listopadu 2018 působí v nevládní neziskové organizaci Transparency International.
