Často vzpomínám na dobu, kdy jsme s Martinem Jahnem jednali s cizími investory a snažili se je přesvědčit, aby si pro své investice vybrali Českou republiku a pomohli nám úspěšně projít těžkým transformačním obdobím po konci komunistického režimu. Nejvíce zabíraly tři argumenty.
Prvním byla kvalifikovaná a levnější pracovní síla, dostupná v dostatečném množství. Druhou výhodou oproti ostatním zemím v regionu byla kvalitní infrastruktura. Třetím trumfem byla ideální strategická poloha v srdci Evropy. Často to stačilo k jejich přesvědčení. Byly to tak silné argumenty, že už nebylo potřeba vymýšlet nic dalšího. Dnešní situace je dosti odlišná. Z výše zmíněných předností neplatí žádná, s výjimkou geografické polohy. Pro získávání zahraničních investic a podporu domácích podniků je proto nutné posilovat a zlepšovat i další důležité oblasti. Jednou z nich by mohla být i kvalita legislativy. Bohužel ani tady příliš neexcelujeme. Zákony často schvalujeme na poslední chvíli, často je měníme a málo řešíme jejich dopad na podnikatelské prostředí. Všimlo si toho i Ministerstvo průmyslu a obchodu a přišlo s návrhem, jak to zlepšit. Navrhuje, abychom nová pravidla zaváděli jen dvakrát ročně, na začátku a v polovině roku. Za každý nový předpis by měl být jeden stávající zrušený. Měli bychom skončit s takzvaným „pozlacováním“ evropské legislativy, kterou přijímáme, kdy jdeme často nad rámec požadavků Bruselu. A hodnotit dopady na podnikatelské prostředí by se mělo i u návrhů poslanců parlamentu. Zní to skvěle a je to hodné podpory, jen kdyby člověk nevěděl, jak účinně využíváme nástroje, které máme už teď k dispozici. Mám na mysli především povinnost ministerstev zpracovávat takzvanou RIA (hodnocení dopadů do podnikatelského prostředí). Kdysi jsme ji s Martinem Jahnem zavedli do legislativního procesu, abychom měli nástroj, který umožní zmírňovat negativní dopady nových zákonů na podnikatelské prostředí. Na začátku měla Komise RIA silné postavení, byla rezortům silným partnerem a dařilo se jí bránit přijímání legislativních návrhů, u kterých negativa převažovala nad pozitivy. Postupně ale byla její pozice oslabována a její pravomoci oklešťovány až po dnešní stav, kdy ztratila mnoho ze svých pravomocí a možností, jak novou legislativu účinně usměrňovat. Soustředit se na zlepšování legislativy, poté co jsme často vlastní vinou přišli o mnoho jiných komparativních výhod, je zcela správné. Než se však pustíme do přijímání nových zákonů a regulací, měli bychom nejdříve začít pořádně využívat ty, které máme k dispozici už nyní.