Současná doba evropská je jiná a čeští podnikatelé potřebují fungovat jinak, než fungovali dřív, aby z ní vytěžili maximum. Aby v ní plně rozvinuli svůj potenciál a pevně do ní otiskli českou stopu.
Příběh 1: „Evropské předpisy neřeším. Směrnice upečené v Bruselu už neovlivním a jsou vlastně o ničem, dokud nebudou převedené do českých závazných předpisů. A české předpisy jsou vlastně taky o ničem – většinou jen transponují už něco upečeného v Bruselu.“ Zní vám to bláznivě? Přesto je to logika řady českých podnikatelů, kteří se 15 let od vstupu Česka do Unie stále nedokázali zorientovat v době evropské. (Řada z nich to naopak zvládla skvěle a využívají potenciál největšího bezbariérového ekonomického prostoru na Zemi).
Doba evropská je jiná, než byla doba česká. Je složitější, vstupuje do ní víc aktérů, rozpohybovat v ní věci vyžaduje diametrálně větší úsilí, o to větší vliv a příležitosti (a problémy) v ní vznikají. Většina podnikatelské regulace dnes vzniká dvoufázově – hlavní pravidla vznikají v Bruselu, doladění a exekuce pak probíhá doma. V obou fázích může dojít k zásadním chybám, proto musí podnikatelé u obou být. Zapojovat se do průzkumů Komise při vyhodnocování současné regulace a při tvorbě regulace nové. Obracet se na unijní úřady s dotazy a podněty. Znát a využívat svá práva zakotvená přímo a pouze v předpisech evropských…
Příběh 2: Firma vyvinula léčební „hodinky“, které snímáním tělesných funkcí řídí dávkování léku na míru pacienta. Tím ho nejen chrání před vedlejšími účinky léku, ale i šetří veřejné rozpočty. Po prvotní identifikaci regulatorních překážek přišli výrobce, univerzita, pojišťovna a regulátor v regulatorní laboratoři na způsob, jak hodinky uvézt rychle do praxe a sledovat jejich účinnost na zdraví a rozpočty. Protože výsledky vypadají slibně, dohodli se na podpoře dalšího vývoje hodinek z veřejných rozpočtů a na urychlení jejich masivního rozšíření mezi pacienty.
Nebo tak nějak by to mohlo být.
V době inovační se nám nezřídka zatočí hlava. Z možností, které nové technologie přinášejí – a z nových rizik nepopsaných rozměrů. Zákony tvořené měsíce a roky ale nejsou regulatorním nástrojem, který dokáže inovace podporovat a správně řídit (a rozhodně je nedokáže ani zastavit). A nikdy nebyly. Jenže s exponenciálním nárůstem výpočetní kapacity přichází podnikatelé s inovacemi daleko rychleji než dřív, a nůžky mezi technologickými možnostmi a limity klasických předpisů se rozevírají.
Zákon jako klasický regulatorní nástroj umírá. Zákon bude dál určovat základní rámec podnikatelských pravidel a zajišťovat základní společenskou stabilitu. Stále častěji nás však budou obklopovat nové regulatorní nástroje, které přeberou rozhodující roli v ochraně před negativními technologickými či společenskými jevy a ve vytváření a řízení nové infrastruktury.
Tak jako vyvíjíme nová vozidla a léky, potřebujeme si osvojovat nové regulatorní nástroje. Potřebujeme se oprostit od přístupu „zreguluj a zapomeň“. Potřebujeme adaptivní regulaci, která reaguje na problémy pohotově, způsobem a v míře, jež jsou adekvátní adresovaným problémům. Potřebujeme se zaměřit na výsledky, spíš než na formu. Segmentovat regulatorní požadavky podle velikosti příjemce a rizik. Potřebujeme regulaci vytvářet se zapojením široké skupiny relevantních hráčů, a tím dosahovat její univerzální použitelnosti. Potřebujeme nástroje, které s využitím poznatků psychologie, datové analytiky, chatbotů a strojového učení umožní hospodárnější využití kapacit úředníků veřejné správy.
V desátém ročníku Zákona roku vám přinášíme řadu příběhů o době evropské a době inovační. Jsou to příběhy podnikatelů a veřejných institucí, které tvarují podnikatelské prostředí v Česku na roky dopředu.
Těšte se z nich s námi a přidejte se k jejich pokračování!
