27. 2. 2018

Přišla už pro podnikatele v oblasti daňové ona „dovolená v Jugoslávii“?

V rámci poslední nominace jsem psal o tom, že byť jsem se snažil sebevíce, normu, kterou bych mohl s čistým svědomím nazvat zákonem roku pro podnikatele v oblasti daňové, jsem v roce 2016 nenašel. V tomto roce se mi to naštěstí podařilo. Jsou jimi dle mého některé části novely ZDP – zákona č. 170/2017 Sb., což je jedna z nominací na zákon roku 2017.

Uvedená novela zákona o daních z příjmů je v některých bodech po mnoha letech prvním pozitivem pro podnikatele v oblasti daňových předpisů. Konečně tak dochází na pomyslnou „dovolenou v Jugoslávii“, i když zatím velmi krátkou.

Kde hledat pozitivní změny?

Z tohoto hlediska jde především o změny v oblasti majetku, kdy se po dlouhé době podařilo MF přesvědčit o správnosti dlouhou dobu uplatňované připomínky KDP, aby bylo možné zohlednění v základu daně ekonomicky racionálních výdajů zohledňující současné podnikatelské modely. Jde například o investiční náklady u podnájemců, které doposud nebylo možné v základu daně zohlednit, respektive jejich zohlednění bylo problematické s rizikem možného potencionálního sporu se správcem daně. Přitom jejich vynakládání je u mnoha podnikatelských modelů (například u nákupních center) dnes zcela běžné a ekonomicky racionální. Tyto změny jdou tak tím správným směrem, to je směrem, kdy by měly daňové předpisy reflektovat a akceptovat v praxi se vyskytující podnikatelské modely. Zákony by se měly přizpůsobovat podnikatelskému prostředí a pomáhat mu a nikoliv naopak. Z tohoto hlediska je nutné tuto část novely hodnotit z pohledu podnikatelů velmi pozitivně.

Obdobně je to v případě změny v oblasti odpisování nehmotného majetku, kdy je nově možné dobu odpisování protáhnout. Z dalších pozitiv této novely zákona o daních z příjmů lze zmínit například snazší elektronickou evidenci týkající se mzdové oblasti či některé zjednodušení v oblasti paušální daně. Zde však pořád velmi zaostáváme za světem, kdy v zahraničí poplatník vzhledem ke svému oboru podnikání dopředu přesně ví, kolik paušální daň činí a na základě tohoto se může svobodně rozhodnout, zda je pro něj výhodná či nikoliv. Chtělo by to trochu více odvahy.

Pozitivně je možné hodnotit také změny, které přizpůsobují zákon o daních z příjmů změnám v oblasti soukromého práva, například v oblasti zálohy na podíl na zisku (po hříchu bohužel tato změna přichází poměrně pozdě).

Pozitivní změnu bychom tady tedy měli, ale dle mého názoru je to zatím velmi málo.  V posledních několika letech se totiž na podnikatele pod vlajkou boje proti daňovým únikům (proti kterému samozřejmě v obecné rovině nelze cokoliv namítat) valilo jedno plošné restriktivní opatření za druhým (ať již jde o EET, kontrolní hlášení, zdanění zatajených příjmů či nárůst zajišťovacích příkazů). I pro ty poctivé, respektive ty, kteří se „provinili“ pouze tím, že možná obchodovali částečně riskantně (to je ale podstata podnikání), pak tato opatření představují riziko mnohdy drakonických sankcí i za neúmyslná pochybení, kterých se mohou dopustit.  Jde tak o „smrtící koktejl“, z kterého se mnozí již nemusí vzpamatovat. Z tohoto hlediska je pro mě inspirativní disentní stanovisko k nálezu ÚS ke zrušení EET, což je také jeden z nominantů na zákon roku. Tento disent vyjadřuje pocity mnohých podnikatelů. Vnímám jej tedy jako varovný prst ze strany pěti ústavních soudců, kdy by stát měl zmáčknout onen pomyslný knoflík, o kterém se v tomto stanovisku hovoří a nastavit podnikatelům také „vlídnou tvář“ a začít znovu prosazovat klientský přístup a heslo, že státní správa je zde pro podnikatele a nikoliv naopak.

Máme tu projekt „Yeti“

MF říká, že pozitiva přijdou s novým zákonem o daních z příjmů. Když pominu, kdy se tak případně stane (dle mého, pokud vůbec, tak nejdříve v roce 2021),  musím přiznat jisté obavy z toho, jak zatím MF k tomuto projektu přistupuje. Jsem přesvědčen, že při tak zásadní změně by měl být předem vypracován věcný záměr zákona, aby bylo zřejmé, co, proč a jak má být změněno. V rámci toho by se měly identifikovat oblasti, které problémy v současné době působí a ty změnit (jako je třeba rozdělení na dva samostatné zákony pro daň z příjmů fyzických a daň z příjmů právnických osob)  a ponechat ty, které jsou bezproblémové (jako je například podstata „převodového“ můstku z účetního výsledku hospodaření na základ daně). Nový zákon by měl problém odstranit, nikoliv  nové přidávat. Bohužel zatím to vypadá, že MF věří koncepci, že bude výsledek tím lepší, čím více se toho změní. Nejlépe všechno. Teprve po podrobném a detailním připomínkování věcného záměru by se mělo případně přistoupit k přípravě paragrafového znění. K neprospěchu věci MF takto nepostupuje. Oficiálně je zatím k dispozici sice rozsáhlý, ale teoreticky a akademicky zaměřený materiál, z kterého se kontury nového zákona poznávají jen  velmi obtížně. Mimo to má i dle některých informací MF k dispozici dokonce již i paragrafové znění, které je však přísně tajné. Jde tedy o projekt „Yeti“. Všichni o něm hovoří, nikdo jej oficiálně neviděl. Obávám se, že takový postup není správný. Vždyť tak zásadní změna, jakou bezpochyby nový zákon o daních z příjmů je, by měla být předmětem obsáhlé, podrobné, dlouhé a otevřené debaty ve všech jeho fázích. Pokud bude MF v rámci tohoto projektu postupovat jako doposud, bude mít případný nový zákon mnoho přívlastků, ale zjednodušení mezi ně patřit nebude. Právě naopak! Daň z příjmů je ryze praktická disciplína, s kterou se potkává denně každý. Není proto možné, aby jediným důvodem a kritériem bylo, že nová norma bude legislativně technicky za jedna, ale vyznají se v ní pouze autoři.   

To, že to jde i jinak, ukazuje samo MF v rámci projektu nového zákona o účetnictví, kdy byla sestavena pracovní skupina účetních odborníků, kteří se pravidelně scházejí a podrobně diskutují principy nové právní úpravy před tím, než se začnou psát paragrafy. To je dle mého správná cesta, aby připravovaná právní norma byla lepší jak ta současná a konec konců i aby se posléze snáze prosazovala v legislativním procesu.

Závěrem si dovolím předem vyvrátit výtku, že pořád jen kritizuji. Pokud se vrátím k již zmíněnému nálezu ÚS o zrušení EET, tak ve dvou bodech, ve kterých dal Ústavní soud za pravdu předkladatelům ústavní stížnosti (zrušení povinnosti evidovat platby kartou a stanovování práv a povinností prostřednictvím nařízení vlády), bylo v rámci legislativního procesu na tento problém MF dopředu upozorněno například v rámci připomínek KDP ČR. Podobně to bylo v minulosti u protiústavního zrušení slevy na důchodce a tak bych mohl pokračovat dále. Proto jsem názoru, že i pro státní správu by bylo lépe, kdyby více naslouchala názorům odborné veřejnosti.

Abych končil optimisticky, doufám, že i v roce 2018 přijde pro podnikatele v oblasti daňové alespoň nějaká „dovolená v Jugoslávii“ a bude trvat déle, než tomu bylo v roce 2017.

Poznámka autora k „dovolené v Jugoslávii“: Pro ty mladší, jde o klasickou hlášku z filmu „Jak básníkům chutná život“ z roku 1987.