Právo pro byznys. Seriál článků k nominacím v anketě komentuje témata, která podnikatelé řeší ve vztahu k legislativě ČR. Jednotliví autoři seriálu jsou advokáty v Deloitte Legal.
Jak to vidím já. Osobní průvodce letošními nominacemi Zákona roku
Tomáš Babáček
Každý podnikatel se pohybuje v jiném prostředí, má jiné potřeby a zkušenosti. Často se tak nepotkáváme v tom, co nás štve a čemu naopak fandíme a co podporujeme. Nejinak je tomu v názorech na to, jak má stát regulovat byznys.
Bez diskuse v jaké oblasti má stát zákonem podnikání korigovat a jakou formou se ale nepohneme. Konsensus v tak složitých oblastech, jako je regulace podnikání, nepřijde sám od sebe prostě tím, že všichni podnikáme v tržním prostředí. Je nezbytné ho aktivně hledat, tvořit a kultivovat s tím, jak se vyvíjí i samo podnikatelské prostředí a potřeby. Bez mobilizace kritické masy podnikatelů vedených základním konsensem nelze požadavek na správnou regulaci byznysu prosadit.
Deloitte Legal spolu s partnery Zákona roku letos předkládá šest legislativních počinů roku 2016, které určitě na zdejší podnikání mají vliv a minimálně v některých svých aspektech určitě pozitivní. Jak pozitivní ale je a jak zásadní je pro české podnikatele dané téma? Najdou čeští podnikatelé dostatečný konsensus v tom, co je pro ně z těchto šesti témat priorita? Pokud ano, jsou na dobré cestě, aby stát svůj dobrý počin příště zopakoval.
Takhle to vidím já:
Zákonná regulace má být nástrojem, nikoliv pastí pro podnikatele
Jiřina Procházková
Právních předpisů upravujících různé aspekty podnikání stále přibývá. K tomu, aby nová pravidla nepředstavovala pouze past na poctivé podnikatele, musí být přehledná a přinášet podnikatelům jasný benefit.
Pokud si vezmeme oblast mně nejbližší – daňovou regulaci – společným jmenovatelem zákonné regulace posledních let je zvýšení administrativní zátěže. Ať už se bavíme o kontrolním hlášení či elektronické evidenci tržeb, stát ukládá podnikatelům stále nové a nové povinnosti. K tomu, aby kromě každodenní obchodní činnosti měli podnikatelé motivaci plnit i tyto nové povinnosti, musí vědět, že za hodiny práce navíc něco získají – minimálně jasná a rovná pravidla pro všechny. V tomto kontextu lze hodnotit za nešťastnou právě hektickou a často nekonzistentní výkladovou praxi týkající se elektronické evidence tržeb.
Obdobně platí, že pokud podnikatel musí pravidelně vyplňovat již zmiňované kontrolní hlášení a mimochodem poskytovat v této souvislosti i relativně citlivá data, zcela přirozeně očekává, že finanční správa tento nástroj skutečně využije k tolik proklamovanému boji proti podvodům na DPH. Je proto legitimní požadovat, aby byli postihováni skuteční podvodníci, kteří neodvedli DPH, a nikoliv poctiví podnikatelé za to, že si dostatečně nezkontrolovali své obchodní partnery. Nekompromisnost, s jakou by tito podvodníci měli být odhalováni, by přitom měla odpovídat minimálně té, s jakou jsou udělovány pokuty za včasné nepodání kontrolního hlášení.
Bez ohledu na správnost principů, na kterých stojí zákonná regulace podnikání, platí, že pokud nebudou jednotlivá pravidla nastavena a uplatňována předvídatelným způsobem, mohou se zákony, které byly původně zamýšleny k podpoře podnikání, velmi snadno stát jeho nepřítelem.
Podnikatelské know-how aneb dokážeme se chránit před špionáží?
Jaroslava Kračúnová
Konkurenceschopnost zejména malých a středních podniků často fatálně závisí na informacích a znalostech, které nejsou na trhu běžně dostupné, a které tudíž zvyšují hodnotu podniku a poskytují významnou konkurenční výhodu. Jelikož hodnota obchodního tajemství je přímo závislá na jeho důvěrnosti, nepřichází v úvahu jeho ochrana prostřednictvím autorských či průmyslových práv, která předpokládá zveřejnění předmětu ochrany. Na druhou stranu nedostatečná či žádná ochrana obchodního tajemství nemotivuje podnikatele k rozvoji jejich aktivit ani k investicím do výzkumu a vývoje.
Ekonomika je stále více založena na datech a předmětem obchodního tajemství se stávají nejen metodické a technologické postupy, ale stále častěji také metody týkající se sběru a zpracování dat. Například nezpracovaná data generovaná stroji nejsou chráněna stávajícími právy duševního vlastnictví, jelikož nejsou považována za výsledek duševního úsilí nebo nemají žádnou úroveň původnosti. Taková data však mohou také pro podnikatele představovat hodnotu, jejíž důvěrnost na trhu potřebuje zachovat. Za určitých podmínek tedy mohou být tato data a související procesy chráněny jako obchodní tajemství.
V členských státech EU existují významné kvalitativní rozdíly v ochraně obchodního tajemství, což představuje významnou brzdu přeshraniční spolupráce, zejména v oblasti inovací. Právě proto spatřila světlo světa zmíněná směrnice, která nejpozději od června 2018 sjednotí v rámci EU, Islandu, Norska a Lichtenštejnska minimální standard ochrany obchodního tajemství před neoprávněným získáním, využitím a zpřístupněním, včetně náhrady škody. Také poskytne obranu proti zneužití ochranných opatření při konkurenčním boji.
Stará očekávání od nového zákona
Ondřej Chmela
Za velkého zájmu odborné veřejnosti i médií nabyl počátkem loňského října účinnosti nový zákon o zadávání veřejných zakázek, který lze jistě považovat za jeden z nejvýznamnějších legislativních počinů roku 2016. Obsah zákona je z velké části determinován evropskými směrnicemi a v mnoha ohledech lze konstatovat, že je to ku prospěchu věci, neboť jsou tím stanoveny mantinely pro domácí „invenci“. Nový zákon reflektuje prostřednictvím evropské směrnice zkušenosti z aplikační praxe z celé EU a v řadě případů stanovuje pravidla, která se doposud dovozovala pouze z rozhodovací praxe (mj. možnosti spolupráce mezi veřejnými zadavateli či pravidla pro změny smluv z veřejných zakázek).
Jak bývá u přípravy právní regulace nejen v oblasti veřejných zakázek pravidlem, v legislativním procesu se střetla řada protichůdných zájmů, nadějí i očekávání na různých liniích. Na jedné straně se projevovala snaha zadavatelů a dodavatelů o minimalizaci administrativní náročnosti na nejnižší možnou úroveň požadovanou evropskými směrnicemi, na straně druhé snaha o transparentnost zadávání provázená požadavky na vytváření a zveřejňování dokumentů nejrůznějšího druhu. V jiném případě byl tlak zadavatelů a dodavatelů o maximální flexibilitu při úpravách již uzavřených smluv, na straně druhé snaha o zpřísnění pravidel pro změny smluv, které v důsledku mohou znehodnotit předchozí hospodářskou soutěž. V neposlední řadě může být příkladem rozdílných zájmů důraz na maximální rozkrytí vlastnické struktury dodavatelů veřejných zakázek proti snaze o vypuštění těchto požadavků, neboť tato regulace přináší významnou administrativní zátěž, přičemž v důsledku nepředstavuje žádné signifikantní přínosy pro kohokoliv.
Výsledkem legislativního procesu je tak kompromis mezi shora uvedenými zájmy postavený na základech vytvořených evropskými směrnicemi. V aplikační praxi již nyní narážíme na mnohé nejasnosti, které jsou dílčím způsobem překlenovány výkladovými stanovisky gestora zákona, přičemž tento postup se často setkává s velkou nelibostí části odborné veřejnosti.
Při aplikaci však bude důležité sledovat hlavní cíl zákona, kterým je zejména zajištění férové hospodářské soutěže o veřejné zakázky. A naplnění tohoto cíle od nového zákona většina dodavatelů očekává a na toto očekávání se bohužel při řešení dílčích jednotlivostí administrativního charakteru často zapomíná. Všichni, kteří budou nový zákon aplikovat, by měli být vedeni pozitivní snahou vzniklé obtíže vyřešit namísto vyhledávání formalistických překážek zabraňujících rozumné aplikaci zákona.
Novela občanského zákoníku – DNA zachována, korekce provedeny
Lukáš Poddaný
Po více než dvou letech své existence doznal občanský zákoník změn v podobě své první novelizace. Odpovídá rozsah i způsob provedené novely významu zákona, který ovlivňuje právní vztah nejenom podnikatelů, ale i všech osob žijících v České republice?
Připomeňme si v krátkosti zrození tohoto kodexu. Prenatální komplikace v podobě prosazení celkového konceptu i hlavních právních principů – jakési zákonné DNA – máme jistě ještě všichni v paměti. Nekončící diskuze a naprostá nejistota ohledně spuštění či odložení tzv. rekodifikace nás provázela téměř celý rok 2013. Za trpělivost a krátký čas na přípravu před i po datu narození, kterým se stal 1. leden 2014, si nejenom podnikatelé zaslouží velký respekt.
K tomuto datu jsme obdrželi zbrusu nový soubor pravidel občanského i podnikatelského života čítající více než 3000 paragrafů v případě občanského zákoníku a více než 700 paragrafů v případě zákona o obchodních korporacích. DNA těchto pravidel byla posbírána z funkčních kodexů účinných za naší západní hranicí i ze světlejších časů naší právní historie. Pravděpodobně jenom právní snílek či zastánce právního inženýrství by mohl počítat s tím, že tak kolosální zákonná úprava (navíc profiltrovaná zákonodárným procesem) bude od začátku perfektní a plně pokryje potřeby právních vztahů našeho komplikovaného 21. století. I zde platí více než dobře slova J.W. Goethe o šedivé teorii a zeleném stromu života.
Po úvodních praktických zkušenostech stálo Ministerstvo spravedlnosti s přispěním odborné veřejnosti před otázkou, zda korigovat zjevné vady a nefunkční ustanovení či zvolit rychlou a rozsáhlou změnu, což je historicky velmi oblíbená disciplína našich zákonodárců. Slovy důvodové zprávy představuje novelizace co možná nejrychlejší zásah v oblastech, kde nelze čekat na posouzení praxí či výklad soudu, a nikoli systémovou revizi. Tento postup je třeba uvítat. Nedošlo k překotným koncepčním změnám či stovkám nepromyšlených doplnění. Základní DNA občanského zákoníku byla zachována a měla by – alespoň doufejme – společně s kvalitními rozhodnutími soudů přispět k předvídatelnějšímu a kultivovanějšímu právnímu prostředí.
(Komentáře publikovány ve zkrácené verzi během dubna a května 2017 v Hospodářských novinách)
