Musím se přiznat, že jsem se poctivě snažil najít zákon, který bych mohl s čistým svědomím navrhnout jako zákon roku 2016 v oblasti, ve které se pohybuji, to je oblast daní, účetnictví, resp. obecně práva a podnikatelského prostředí. Bohužel jsem žádnou takovou normu nenašel a nenavrhnul jsem nic. Naopak z opačného spektra bych měl hned několik kandidátů (nejhorší zákon roku se však již v tomto ročníku nenavrhuje).

Na podnikatele se totiž v poslední době valí jedno opatření za druhým, která jim pod vlajkou boje proti daňovým únikům (proti kterému samozřejmě není možno nic namítat) přinášejí značnou administrativní zátěž, mnohé výkladové problémy a potenciální riziko mnohdy drakonických sankcí. Namátkou lze zmínit kontrolní hlášení s jeho šibeničními lhůtami a mnohdy výraznými sankcemi (které začaly být v poslední době ve velkém ukládány) i za bagatelní pochybení. Snad budou nyní částečně zmírněny a částečně promíjeny posledními změnami v přístupu a výkladu daňové správy. Ministerstvo financí však v této úpravě odmítá cokoliv měnit, i když Ústavní soud jednoznačně v bodě 70 svého nálezu (Pl. ÚS 32/15 ze dne 6. 12. 2016) uvedl, že kontury kontrolního hlášení musí být uvedeny v zákoně a detaily pak mohou být v podzákonném právním předpise, ale rozhodně ne pouze ve formuláři a jeho poučení, jak je to bohužel u nás typické (jsem přesvědčen, že to například z hlediska nevýpočtových příloh platí pro všechny daňové formuláře).

Na to plynule navázala EET se všemi problémy při aplikaci a zavádění a především mnohdy infarktovými situacemi pro podnikatele. Nebylo jasné, co bude vlastně platit a od kdy, jako každodenní zpravodajství je nutné bedlivě sledovat web Ministerstva financí a jeho výkladové pokyny, které podle mého názoru minimálně v některých ohledech nahrazují nepříliš dokonalý text zákona. Namátkou jako příklad takového výkladu, který je dle mého názoru již ne na hraně, ale za hranou textu zákona, lze zmínit problematiku stánkového prodeje, kdy jsem dodnes nepochopil logiku a deklarovaný rovný přístup, kdy stánkař s vlastními židličkami a stolky v rámci první vlny eviduje, a ten bez nich nikoliv.

Jako tikající bombu lze zmínit také zákon o zdanění zatajených příjmů, dle mého názoru jeden z nejméně povedených legislativních počinů Ministerstva financí. Má potenciál (z důvodu nejednoznačného znění textu a diplomaticky řečeno zvláštní koncepce) minimálně způsobit horké chvilky téměř každému.

EET: Být či nebýt součástí právního řádu?

Podnikatelé jsou v poslední době zkrátka konfrontování jedním restriktivním opatřením za druhým. Respektuji celkové rozhodnutí nominační rady o navržení zákona o EET jako zákona roku, ale za sebe v souladu s tím, co uvádím výše, s touto nominací nemohu souhlasit. Chtěl bych zdůraznit, že nejde o otázku, zda takové (nebo jiné podobné) opatření má či nemá být součástí našeho právního řádu. To je v zásadě otázka politická a k té se nechci vyjadřovat. Jde ale o kvalitu, jednoznačnost a nespornost dané právní normy. Z tohoto hlediska jsem názoru, že nejde o normu, která by si tuto nominaci zasloužila. Kromě problémů a otázek, na koho se mají a nemají vztahovat jednotlivé etapy, jak o tom hovořím v úvodu, lze namátkou zmínit také například otázku sankcí. Zde mám především na mysli pro podnikatele „smrtící sankci“ v podobě opatření k vynucení nápravy umožňující uzavření provozovny nebo pozastavení výkonu podnikání. Byť jde o dočasné opatření, je dle mě zřejmé, že pokud bude tato „sankce“ aplikována, může mít pro mnohé podnikatele zcela zničující a devastující účinky, i když by se například následně ukázalo, že byla nařízena neoprávněně. Představme si jen takovou vesnickou hospodu, která bude třeba jen na dva dny „oblepena páskou finančního úřadu“.  Jsem přesvědčen, že taková „smrtelná sankce“ má být uplatněna tam, kde jde o život či zdraví, ale ne v rámci daňového řízení. Ano, porušení zákona o EET je porušením zákona, a bez sankcí zákon být nemůže, ale nejde přeci o hrdelní zločin. Mimo to je nutné si uvědomit, že i když někdo nebude tržby evidovat, nemusí ještě nutně krátit tržby. Dále je možné zmínit nedořešené otázky při odstoupení od kupní smlouvy v rámci kontrolního nákupu (vznik této kupní smlouvy je dán fikcí přímo v zákoně o EET, což je i dle názoru mnohých právníků minimálně sporné legislativní řešení), pokud s tím podnikatel nebude souhlasit. Je také velmi problematické a sporné, jak a kdo bude evidovat tržby v rámci vkladů a prodejů obchodních závodů a přeměn. Je otázkou, jaké další problémy ještě přinese povinnost evidovat platby kartou (kde z podstaty věci nemůže docházet ke krácení tržeb, na což bylo MF v rámci připomínek KDP ČR upozorněno) a hledání rozdílu mezi úhradou kartou a internetovým bankovnictvím při všech možných platebních branách.  Tak by se dalo pokračovat. Zkrátka nejsem přesvědčen, že zákon o EET je zákonem roku.     

Marně hledáme pozitivní efekty

V poslední době jsme vystaveni pouze restriktivním opatřením a je jim vysvětlováno, že pozitivní efekt je to, že se vyčistí trh od těch nepoctivých. To je jistě chvályhodné. Někdy však mám obavu, aby to nevedlo k tomu, že obrazně řečeno bude trh vyčištěn od všech podnikatelů, nebo minimálně od všech menších, kteří nemohou financovat tým specialistů na všechny možné regulace. Prostě by to chtělo i nějaké pozitivní opatření vůči těm, kteří nejsou podvodníci a „proviní“ se pouze tím, že v důsledku složitých, nejednoznačných a často se měnících zákonů udělají chybu. Stát by si měl vzpomenout na to, že má občanům včetně podnikatelů sloužit, nastavit trochu vlídnější tvář a nepovažovat výraz klientský přístup za něco nepatřičného.

Chtělo by to tedy nějakou normu, která podnikatelům, ale i lidem pomůže a ukáže, že stát na ně myslí i v dobrém. Jak již jsem uváděl, jako detektiv jsem takovou normu hledal. A víte co, já jí našel. Teď si asi každý řekne, ale vždyť jsi uváděl, že žádná taková není a nic jsi nenavrhnul. To si protiřečíš. Neprotiřečím. Správně měla již být ve Sbírce zákonů v minulém roce a měla platit od nového roku. Ale naplatí. Jde o daňový balíček (sněmovní tisk č. 873), kde jsou mnohá opatření, která KDP ČR dlouhé roky prosazovala a která jsou pro poplatníky příznivá a odstraňují některé nelogické závěry při zdaňování a nejde jen o politiky v médiích omílané zvýšení slevy na druhé a třetí dítě (to platí bez ohledu na to, že i v rámci této rozsáhlé právní normy novelizující téměř všechny daňové zákony jsou dílčí části, s kterými se zcela neztotožňuji). Namátkou lze zmínit například možnost odpisovat technické zhodnocení na podnájem majetku, možnost prodloužit dobu odpisování nehmotného majetku či změny v oblasti zdaňování záloh na podílu na zisku.

Až příliš mnoho verzí

Z důvodu půtek politiků o změny v oblasti EET však bohužel došlo k tomu, že uvedený balíček nenabyl účinnosti 1.1.2017, jak bylo předpokládáno, ale dle verze schválené Parlamentem by se tak mělo zcela netypicky stát až 1.4.2017. Situaci ještě více zkomplikoval Senát. Ten svým rozhodnutím z 8.3.2017 vrátil novelu Poslanecké sněmovně (z důvodu zapracování nové úpravy týkající se zdanění pozemků DPH). Nakonec dne 4.4.2017 Parlament schválil novelu ve svojí verzi. Otázkou je, od kdy bude novela účinná. Datum 1.4.2017, které je ve schválené verzi, to být nemůže. Zřejmě bude uplatněna úprava § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, a novela bude účinná 15 dnů od zveřejnění ve Sbírce zákonů. Takový „model“ byl již aplikován v případě novely zákona o dani z přidané hodnoty − zákona č. 33/2017 Sb. V každém případě může jít bohužel až o zákon roku 2017.

Závěrem mi prosím dovolte takový malý apel na politiky, státní úředníky, policisty, státní zástupce, soudce, ale obecně na nás všechny. Když se podíváte na televizi, poslechnete si rádio či případně otevřete noviny, je synonymem slova daně téměř vždy slovo podvod. Osobně se mi nelíbí, že se v poslední době problematika daní zplošťuje pouze na karuselové podvody a jediné, o čem se v souvislosti s daněmi hovoří, jsou daňoví podvodníci. Jak již jsem výše uváděl, nelze samozřejmě cokoliv namítat proti boji s nelegálními daňovými úniky. Jsem však bytostně přesvědčen, že by to nemělo být hlavní, respektive jediné téma v oblasti daní.

Když už zde tedy nejsou zatím žádná pozitiva (dovolená v Jugoslávii zřejmě už byla), nechejme alespoň podnikatele podnikat a lidí žít. Mám však obavu, že zvláště v poslední době platí, že pokud by podnikatelé a lidé měli dodržovat všechny právní normy, nařízení a výklady k nim, které v této zemí platí, resp. nové a nové začínají platit, tak nepodnikají a nežijí, ale dodržují právní normy, nařízení a výklady k nim.

(komentář byl publikován ve zkrácené verzi v Hospodářských novinách, 19.4.2017)